21. neděle v mezidobí B

Vstupní zpěv (297)

Pane Ježíši Kriste, / tys Syn Boží zajisté, / v tebe srdcem věříme, / s Otcem i Duchem ctíme.
My jsme draze koupeni, / krví tvou zaplaceni, / ty jsi náš Pán jediný, / nemá k nám práva jiný.
My jsme tvoji a ty náš, / to svědectví sám dáváš, / skrze svaté slovo své, / po všem světě rozseté.

– kliknutím zobrazíte další informace

Odpověď K25; žaltář str. 83 Verše a varhanní doprovod

Velký je Pán Bůh v skutcích svých, / budiž vždycky veleben v nich; / ty, kdo jsi srdce věrného, / prozpěvuj vždy chvály jeho. / Aleluja.
Neboť štědře všemu světu / dal odpuštění všech hříchů / ve jménu Pána Ježíše, / v zasloužení jeho kříže. / Aleluja.
Hleďme tu milost čerpati / a nadarmo ji nebrati, / Bůh ji od věčnosti choval, / aby ji nám posledním dal. / Aleluja.

– kliknutím zobrazíte další informace

Sluší se vždy chváliti / slavné jméno Páně, / dobrodiní vážiti / nám činěna hojně. / Hoden je Bůh chválení / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.
Nás, rozptýlené ovce, / velmi si oblíbil, / do jednoho ovčince / skrz Krista shromáždil. / Hoden je Bůh chválení / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.
Vykoupil nás svedené / od ďábla zlostného, / uzdravil nás zraněné / hříchem světa všeho. / Hoden je Bůh chválení / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.
Proto jemu děkujme / za hojné milosti, / s veselím prozpěvujme, / s upřímnou vděčností. / Hoden je Bůh chválení / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.
Budiž Bohu čest, chvála / za to dobrodiní / v nebi, zemi vzdávána / od všech bez přestání. / Hoden je Bůh chválení, / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.

– kliknutím zobrazíte další informace

Předivnýs, Otče, v milosti / a hodný naší vděčnosti, / shlédls na touhu stvoření, / rozhodl dát mu spasení.
Syna svého jsi zaslíbil, / svědectvím pevným utvrdil, / dříve nežs ho na svět poslal, / manou jsi ho předznamenal.
Za dar tvůj ti děkujeme / a z víry se radujeme, / žes jistě chtěl nás spasiti, / kdyžs ten chléb nám ráčil dáti.
I tobě, Chlebu živému, / chválu vzdáváme věčnému, / jenž jsi z nebe k nám sestoupil / a život lidský podstoupil.
Tys obilné zrno pravé, / Duchem svatým v zemi dané, / učiněné naším chlebem, / když ses pro nás stal člověkem.
Pravíš, žes proto sestoupil, / abys vůli Otce plnil / skrze své obětování, / do rukou hříšných vydání.
Bys z toho, co Otec ti dal, / ničeho nezatracoval, / a zachoval ke vzkříšení, / k věčnému s tebou bydlení.
Protos kdysi řekl Židům, / když nevěřili tvým slovům: / »Chléb, který já vám v ruce dám, / je tělo moje, pravím vám.«
Židé bez víry bloudíce, / darů Ducha nemajíce, / reptali i se svářili / a od něho odcházeli.
Kristus svůj život tělesný / dal za život náš duchovní: / v pravdě a spravedlnosti / i v potřebné nám milosti.

– kliknutím zobrazíte další informace