11. neděle v mezidobí C

Vstupní zpěv (239)

Zachovej nás při svém slovu / a dej k němu víru živou, / ty sám, Ježíši, Pane náš, / neboť ty mdlobu nás všech znáš.
Pomoz milosrdným býti, / nesouditi, netupiti, / odpouštěti a dávati, / tě, Mistře, následovati.
Zprosť nás farizejské pýchy, / abychom znali své hříchy, / před tebou se pokořili, / a tak povýšeni byli.

– kliknutím zobrazíte další informace

Zpěv po prvním čtení

Odpověď K51; žaltář str. 62 Verše a varhanní doprovod

Zpěv před evangeliem (240)

Velký je Pán Bůh v skutcích svých, / budiž vždycky veleben v nich; / ty, kdo jsi srdce věrného, / prozpěvuj vždy chvály jeho. / Aleluja.
Neboť štědře všemu světu / dal odpuštění všech hříchů / ve jménu Pána Ježíše, / v zasloužení jeho kříže. / Aleluja.
Aby, kdo by v něj uvěřil, / v jménu tom pokání činil, / přijal hříchů odpuštění / pro Kristovo rozhřešení. / Aleluja.

– kliknutím zobrazíte další informace

Zpěv k přípravě darů (236)

Nuže, Páně služebníci, / dnem, nocí před ním stojící, / chválu jeho velebnosti / vzdávejte se vší vděčností.
K svatyni ruce zdvíhejte, / prosby k Bohu vysílejte, / a tak ctíce Nejvyššího / říkejte i lidu jeho:
»Kdokoli jste věrní Pánu, / jenž vás přijal v svou ochranu / a jenž nebe, zemi stvořil, / Sión si k bydlení zvolil,
hle, slyšte, co vám zvěstuje, / skrz sluhy své ohlašuje: / Budiž mé vždy požehnání / rozhojněno mezi vámi.«

– kliknutím zobrazíte další informace

Zpěv k přijímání (65)

Otec, Syn i Duch svatý, Pán Bůh náš jediný, / budiž od nás veleben, v milosti nesmírný, / neboť cestu k spasení nám ráčil najíti / a pokání svaté hříšníkům kázati.
Velmi je dobrotivý a shovívající, / je k hříšným milostivý, dlouho čekající, / chce, by člověk ve hříchu a v bludech nechodil, / by pokání konal, navěky s ním živ byl.
Nebylo lze žádnému dostiučiniti, / co k pokání pravému třeba, vyplniti; / podivuhodně to sám Bůh Otec zařídil, / aby za nás Kristus zadostiučinil.
Od něho by ostatní měli vykoupení, / jsouce vpravdě kající, v jeho posvěcení, / tak milost, spravedlnost s ním spolu nalezli / a života slávy v Kristu docházeli.
Neb Syn Boží z lítosti nad člověkem padlým / sestoupil k nám z výsosti, jsa poslán Otcem svým, / aby za nás vykonal zástupné pokání, / s Otcem nás usmířil skrze své zmaření.
Dar od Otce světlosti k nám sestupující, / dar z Kristovy plnosti je srdce kající, / zkroušené, ponížené, pro hřích zarmoucené, / v postu, v pláči k Bohu cele obrácené.
Kdo se v tom obětuje a milosti hledá, / tělo s hříchy křižuje, Bůh jím nepohrdá, / pro smýšlení Kristovo, který v něm vše dělá, / skrze něho v lidech Bůh stále přebývá.
Tak se ve jménu Krista zvěstuje pokání, / v církvi se děje služba k hříchu vyhlazení / od pastýřů i lidu v Krista věřícího, / v tom života jeho následujícího.
Kajícím odpuštění všech hříchů se dává, / z Kristova nařízení v svátosti podává, / v čistotě aby žili, bez vší nepravosti, / podle smlouvy víry, zákona milosti.
Ti, kdo pravé pokání činiti nebudou, / svědčí Kristus ve čtení, že všichni zahynou, / že jim nic neprospěje v něj mrtvé věření, / chrám, půst a almužny, ani rozhřešení.
Padlým do věčné smrti, skrze hřích smrtelný, / dává se z toho káti, tak je milosrdný, / čehož příklad nám všem dal v králi Davidovi, / i na apoštolech, a zvlášť na Petrovi.
Za ně se Kristus modlil, by nezahynuli, / z pádu je pozdvihoval, ve víře zůstali. / Ó blaze těm, kdo s Kristem v jednotě bývají, / neboť mnohou pomoc k spasení mívají.
Nad hříšným, když se kaje s církví zde na zemi, / Bůh Otec se raduje s anděly na nebi, / jemu sám vstříc vychází, jej mile objímá, / Kristus Pán laskavě k sobě jej přijímá.
Dárce štědrý, Duch svatý, Utěšitel jejich, / činí jim slavné hody v obcování svatých. / Potom všichni společně v tom Duchu hodují / a Bohu v jednotě radostně děkují.

– kliknutím zobrazíte další informace