Na poděkování Bohu

Vstupní zpěv (840)

Bože milý, v každou chvíli / činíš mi dobrodiní, / proto tobě v každé době / duše má díky činí: / Buď tobě, Bože, chvála.
Tak dobrému a štědrému / dárci všichni děkujme, / poslušností dle možnosti / jemu se odsluhujme: / Buď tobě, Bože, chvála.
Hoden Bůh jest, aby mu čest / dála se od stvoření, / ač ho dosti dle hodnosti / ctíti nám možné není. / Buď tobě, Bože, chvála.

Mimo dobu postní:

Tobě buď díkůčinění, / chvála a dobrořečení, / o všechny, Bože, péči máš, / chráníš je a v lásce chováš. / Aleluja.
Budiž tobě, Bože, chvála, / čest, moc, síla, jasnost, sláva, / neboť jsi všech věcí Pánem, / věčně požehnaný. Amen. / Aleluja.

V době postní:

Sluší se vždy chváliti / slavné jméno Páně, / dobrodiní vážiti / nám činěna hojně. / Hoden je Bůh chválení / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.
Proto jemu děkujme / za hojné milosti, / s veselím prozpěvujme, / s upřímnou vděčností. / Hoden je Bůh chválení / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.
Budiž Bohu čest, chvála / za to dobrodiní / v nebi, zemi vzdávána / od všech bez přestání. / Hoden je Bůh chválení, / od nás i od všeho stvoření, / pochvalme ho, věrní.

Chvalte Hospodina, nebe, země Pána, / chvalte, oslavujte, chvalte, oslavujte / a jemu zpívejte.
Neb nám dobře činí, dává i spasení, / poslal Syna svého, poslal Syna svého / na svět k vykoupení.
Proto mu zpívejte, na harfy mu hrajte, / houslemi, cimbály, houslemi, cimbály / jeho zvelebujte.
Varhany, zahřměte, pozouny, mu zněte, / všechno, co ducha máš, všechno, co ducha máš, / chval jej, je Pán Bůh náš.
Budiž chvála Otci, Synu rovné moci, / i Duchu svatému, i Duchu svatému, / v Trojici jednomu.

Všemohoucí Stvořiteli, / nebe, země slavný Králi, / nad tě mocnějšího / není, nebude a nebylo.
Bez počátku království tvé, / konce mu nikdy nebude, / věčný jsa kraluješ, / mocně všecky věci spravuješ.
Nebe, země, také moře / vyznává tě, mocný Bože, / tvou velikou slávu, / kterous rozšířil v každém živlu.
Co v sobě má propast mořská / aneb co širokost zemská, / všechno k užívání / dal jsi lidskému pokolení.
Avšak ze všeho stvoření / nic tak tobě milé není, / Pane, nad člověka, / pro nějž je práce tvá všeliká.
Pro člověka vykoupení / Syna jsi poslal na zemi, / aby v člověčenství / ztracené dobyl nám dědictví.
Měj lítost nad námi, Pane, / křehkost nás ke hříchu táhne, / rač nás posilniti, / pomoz nad hříchy zvítěziti.
Neb ty znáš srdce každého, / zlého a také dobrého, / polepši nás hříšné, / přijmi po smrti mezi svaté.

Ó dobrý Pane, mocný, svrchovaný… (jako při: Sv. Františka z Assisi (4. října) – str. 750)