Při přípravě na křest

Při prvním skrutiniu

Vše jako na 3. neděli postní, ovšem mimo dobu postní je použit jiný zpěv před evangeliem.

Vstupní zpěv (95)

Nuž, všichni, kdo jste žízniví / a v svědomí svém truchliví, / pojďte ke mně k občerstvení.
Kdo odměn žádných nemáte, / jinde pokoje neznáte, / ve mně nasycení máte.
Pojďte k životu věčnému, / k Bohu, prameni živému, / bez peněz přistupte k němu.
Dosti jste jinam běhali, / k cisternám prázdným chvátali, / hrozné modlářství páchali.
Mne pak, studnici vod živých, / občerstvitele žíznivých / opouštíte v marnostech svých.
Já sám jsem váš Pán, spasitel, / smutných srdcí utěšitel / a z hříchů vysvoboditel.

V době postní:

Slyšte hlas Boha vašeho, / Pána, Krále nebeského, / nakloňte sem ucha svého.
Opusť, bezbožný, cestu svou, / člověče hříšný, mysl zlou, / a smiluji se nad tebou.
Dám zákon svůj v mysl vaši / a do srdce jej napíši, / tak vás připojím k své říši.
Budu k vám vždy dobrotivý, / jsa Otec váš milostivý, / a vy lid můj vyvolený.

Mimo dobu postní:

K chvále Pána Boha svého, / v dobrodiních velikého, / povstaň každá duše věrná, / z dobroty jeho stvořená. / Aleluja.
Neb před věky stanovenou / milost, v slibech oznámenou, / v Synu svém milém naplnil, / v němž drahé spasení zjevil. / Aleluja.
A tak Bůh přišel z nebe k nám, / jak prorok předpověděl nám, / že Bůh přijde a spasí nás, / sebe sama vydá za nás. / Aleluja.

Sám, Pane Bože, mě veď, / ať jsem živ k tvé cti, chvále, / uč mě a k tomu doveď, / ať tobě sloužím stále. / Já se jen tvé milosti / všechen zcela oddávám, / neb tys mě stvořil k štěstí, / ach, veď mě k němu, žádám.
Lásku svou převelikou / ke mně, můj Bože, obrať, / pomáhej mi všelikou / nepravost, podvod poznat, / bych se dle slova tvého / mohl vždycky spravovat / a smlouvu křtu svatého / žitím svým naplňovat.
Žádostem těla mého / odpírat mi pomáhej, / svatého Ducha svého / ode mě neodnímej; / srdce mé rač spravovat, / ať po tvých cestách kráčí, / rač mi všeho darovat, / tak jak milost tvá ráčí.

Ach, můj nejsladší Ježíši, / dárce života mého, / kterýžto plyne v hojnosti / ze studně srdce tvého. / Tys, Pane, plný milosti / a v hojnosti ji dáváš / všemu stvoření pod nebem / každému ji podáváš.
Zvlášť těm, kdo myslí na tebe / a tebou se spravují, / své práce, všechny starosti / tobě jen obětují. / Ty rád pomáháš každému, / jsi plný smilování, / kdo ho jen hledá u tebe, / najde ho bez meškání.
Snášel jsi pro mne tak mnoho / šels až na dřevo kříže, / a často jsi pod ním klesal, / nemoha snésti tíže. / Ach, přerozkošná ramena, / co jste se obtížila, / abyste vůli Otcovu / pro ovce vyplnila.
Nezůstala krůpěj krve / v tvém božském těle žádná, / aby vylita nebyla; / ach, ukrutnost přezrádná! / Ale i krůpěje vody / ven z boku tvého vyšly, / aby jen všichni hříšníci / pod milost kříže přišli.
Ach, můj předobrý Ježíši, / pasiž mě pod svou stráží, / ať bída světa tohoto / zlobou mě neuráží; / ale ať jsem obhájený / před ukrutností jeho, / nechť jsem mile zastíněný / rukou pastýře svého.
A když přijde má hodina, / musím ze světa jíti, / na nic se neohlížeje / zde všechno opustiti. / Dej, ó můj nejsladší Pane, / abych tvoji tvář spatřil, / s tvými ovcemi milými, / a navěky tě chválil.