Povýšení svatého kříže

14. září, svátek

Vstupní zpěv (724)

Svatý kříži, tebe ctíme, tvrdé lůžko Ježíše, / v soudný den tě uvidíme na obloze skvíti se. / Slovem, srdcem tebe ctíme, lůžko Pána Ježíše, / slovem, srdcem tebe ctíme, lůžko Pána Ježíše.
Praporem nám, svatý kříži, v boji, v každé bídě bud, / zkoušky těžké když nás tíží, víru pevnou v srdci vzbuď. / Slovem, srdcem tebe ctíme, lůžko Pána Ježíše, / slovem, srdcem tebe ctíme, lůžko Pána Ježíše.
Vítězství tys rukojemství: k tobě kdo se přivine, / hledě na tě v protivenství, ten se cíle nemine. / Slovem, srdcem tebe ctíme, lůžko Pána Ježíše, / slovem, srdcem tebe ctíme, lůžko Pána Ježíše.

K chvále Pána Boha svého, / v dobrodiních velikého, / povstaň každá duše věrná, / z dobroty jeho stvořená. / Aleluja.
Život spravedlivě od nás / odňat byl pro těžký hřích náš, / ale již zas je zasloužen, / nám Kristem Pánem navrácen. / Aleluja.
Hráz veliká je zbořena / a opona roztržena, / skrze krev Ježíše Pána / v nebe otevřena brána. / Aleluja.

Ježíš dobrý sám jediný / dobrovolně a bez viny / trpěl všeliké trápení / pro všech hříšníků spasení. / Hleďme jej vždy milovati, / jemu za to vděčni býti.
V srdci, v ústech ať tě máme, / s tebou kříž svůj ať neseme, / by v nás, Kriste, nezhynulo, / co se nám od tebe stalo. / Chceme tě vždy milovati, / tobě za to vděčni býti.
Sinalost tvá naše zdraví / a koruna vykoupení, / buď kříž tvůj zkrocení naše, / dokud jsme zde v tomto čase. / Chceme tě vždy milovati, / tobě za to vděčni býti.

Ach, můj nejsladší Ježíši, / dárce života mého, / kterýžto plyne v hojnosti / ze studně srdce tvého. / Tys, Pane, plný milosti / a v hojnosti ji dáváš / všemu stvoření pod nebem / každému ji podáváš.
Zvlášť těm, kdo myslí na tebe / a tebou se spravují, / své práce, všechny starosti / tobě jen obětují. / Ty rád pomáháš každému, / jsi plný smilování, / kdo ho jen hledá u tebe, / najde ho bez meškání.
Snášel jsi pro mne tak mnoho / šels až na dřevo kříže, / a často jsi pod ním klesal, / nemoha snésti tíže. / Ach, přerozkošná ramena, / co jste se obtížila, / abyste vůli Otcovu / pro ovce vyplnila.
Nezůstala krůpěj krve / v tvém božském těle žádná, / aby vylita nebyla; / ach, ukrutnost přezrádná! / Ale i krůpěje vody / ven z boku tvého vyšly, / aby jen všichni hříšníci / pod milost kříže přišli.
Ach, můj předobrý Ježíši, / pasiž mě pod svou stráží, / ať bída světa tohoto / zlobou mě neuráží; / ale ať jsem obhájený / před ukrutností jeho, / nechť jsem mile zastíněný / rukou pastýře svého.
A když přijde má hodina, / musím ze světa jíti, / na nic se neohlížeje / zde všechno opustiti. / Dej, ó můj nejsladší Pane, / abych tvoji tvář spatřil, / s tvými ovcemi milými, / a navěky tě chválil.