Při křtu

Vstupní zpěv (790)

Budiž věčná chvála Bohu na výsosti, / že nám poslal Syna z veliké milosti, / který hříchy shladil / a život ztracený mocně nám navrátil.
Bychom požívali toho všichni věrní, / ustanovil svátost, křest svatý, na zemi, / všechněm bez rozdílu, / kdo by v něho chtěli míti pravou víru.

Mimo dobu postní:

Prozpěvujme v utěšení, / pamatujíce vzkříšení / ukřižovaného Krista, / v němž jest nám naděje jistá. / Aleluja.
Jeho Bůh v smlouvu postavil, / v něm milostiv býti slíbil, / všem věřícím k němu přišlým, / v řádu církve toho došlým. / Aleluja.
By byli nové stvoření / synové jím zaslíbení / i království nebeského / dědici se Synem jeho. / Aleluja.

V době postní:

Nuž, všichni, kdo jste žízniví / a v svědomí svém truchliví, / pojďte ke mně k občerstvení.
Já sám jsem váš Pán, spasitel, / smutných srdcí utěšitel / a z hříchů vysvoboditel.
Dám zákon svůj v mysl vaši, / vám do srdce jej napíši, / tak vás připojím k své říši.

Jak apoštol praví: Byli jsme pokřtěni / v smrt Ježíše Krista, s ním spolu pohřbeni; / jak on vstal ze smrti, / tak my po křtu máme nový život vésti.
Umrtvujme v sobě člověka starého, / v němž jsme se zrodili, poněvadž v nového / na křtu jsme zrozeni, / Kristu Pánu v církvi jeho zasvěceni.
Otče náš nebeský, na své dítky shlédni, / neboť my jsme tobě na křtu posvěceni, / zbav nás všeho zlého, / uveď nás do nebe, pro smrt Syna svého.

Oslavovati budu Pána… (jako při: Zmrtvýchvstání Páně (Vigilie) – str. 140)

Sám, Pane Bože, mě veď, / ať jsem živ k tvé cti, chvále, / uč mě a k tomu doveď, / ať tobě sloužím stále. / Já se jen tvé milosti / všechen zcela oddávám, / neb tys mě stvořil k štěstí, / ach, veď mě k němu, žádám.
Lásku svou převelikou / ke mně, můj Bože, obrať, / pomáhej mi všelikou / nepravost, podvod poznat, / bych se dle slova tvého / mohl vždycky spravovat / a smlouvu křtu svatého / žitím svým naplňovat.
Žádostem těla mého / odpírat mi pomáhej, / svatého Ducha svého / ode mě neodnímej; / srdce mé rač spravovat, / ať po tvých cestách kráčí, / rač mi všeho darovat, / tak jak milost tvá ráčí.

Nuž, všichni znovuzrození, / ve jméno Boží pokřtění / z vody a z Ducha svatého, / chvalte Pána Boha svého.
Máte hříchů odpuštění / a smlouvy Boží stvrzení, / že Bůh je vaše dědictví, / vy jeho věčné království.
Za svůj lid vás sobě zvolil, / Kristus vás krví vykoupil, / byste byli posvěceni, / v jeho pravdě utvrzeni.
Slovo jeho přijímali, / z víry v něho vše činili, / cokoli řekl, přikázal, / k čemu nás křtem i zavázal.
Aby z vás měl církev slavnou, / vyvolenou, čistou, svatou, / bez jakékoli poskvrny, / bez hříchu a bez úhony.
Když máme tuto naději, / klaďme sobě poklad v nebi, / jsme s Kristem spoludědici, / jenž je Otci po pravici.
Ať nekraluje hřích v těle, / ale milost Spasitele; / nehledej prospěchu svého, / ale dobro pro druhého.
Aby v nás nebyla marná / milost od Boha přijatá, / jsouc svatí, buďme světější, / v spravedlnosti hojnější.
»Jinak v království nebeské«, / dí Kristus, »žádný nevejde.« / Neprospěje říkat »Pane«, / a neplnit vůli Páně.
Budiž Bohu věčná chvála, / že se nám pravda zjevila / našeho znovuzrození, / vodou a Duchem pokřtění.
Skrze slovo pravdy Boží / ať se v nás milost vždy množí; / vydejme Kristu svědectví, / přivede nás v své království.