O Panně Marii v době adventní

Vstupní zpěv (564)

Anděl k Panně Marii od Boha poslaný / přišel jí zvěstovati Kristovo vtělení. / Panna, když pozdravení hlasu uslyšela, / o těch věcech předivných sobě rozjímala.
Anděl praví: Duch svatý tě plodnou učiní / a tebe Pán nejvyšší svou mocí zastíní. / A porodíš nám Syna, jejž lid bude ctíti, / jemuž Otec nebeský chce království dáti.

Veselými hlasy spolu prozpěvujme, / vždycky po vše časy v Bohu se radujme, / chválu vzdávajíce, / za dobrodiní mu stále děkujíce.
Radost nevýslovná všemu světu přišla, / když hvězda přejasná z Jakuba nám vyšla, / z níž slunce světlosti / povstalo předivně všem věrným k radosti.
Hvězda ta přeskvoucí je Panna Maria, / jež to drahé slunce, Krista, porodila, / kterýžto z temnosti / ráčil nás vyvésti, přivést k své jasnosti.
Amen, aleluja, budiž věčná chvála / Králi nebeskému od nás dokonalá. / Jenž jsi věčným Pánem, / dej nám tě chváliti až na věky. Amen.

Jakožto růžička krásná / a jako hvězda přejasná, / Matka Krále nebeského / vzešla z rodu královského, / Panna čistá.
Adamův dluh je zaplacen, / člověk životu navrácen / skrz plod té Panny přečisté, / přišlo nám spasení jisté / skrze Krista.
Naše přijal člověčenství, / vrátil Boží společenství / lidu hříchem ztrávenému, / ďábelskou lstí raněnému / přesmrtelně.
Pokorně, Pane, prosíme: / Život, ve který věříme, / v den, kdy přijdeš, rač nám dáti, / s Matkou tvou se radovati, / tě chváliti.

Z nebe posel vychází, / zdávna již žádaný, / k Panně Marii vchází, / od Boha poslaný, / ten rajský archanděl, / nazvaný Gabriel.
Pokorně se pokloniv, / koná své poselství, / svou hlavu ctně nakloniv, / ctí svaté panenství, / Pannu pozdravuje, / divnou věc zvěstuje.
»Zdrávas, Panno, milostí / božskou naplněná, / krásou všelikých ctností / nad jiné vznešená, / porodíš synáčka, / Božího miláčka.
Syn Boží tebe volí, / chce tě matkou míti, / jak jen srdce tvé svolí, / hned ho máš počíti, / svol, Panno přečistá, / počni Pána Krista.
Proč se rdíš, proč vyptáváš, / jak to může býti? / Ač muže nepoznáváš, / nemeškej svoliti, / panenství nezrušíš, / že jsi matkou, zkusíš.
Neboj se, to učiní / sám Bůh všemohoucí, / tebe čistou zastíní / Duch svatý žádoucí; / co nelze mysliti, / může Bůh činiti.«
Když tak Maria slyší / anděla svatého, / dí: »Já jsem ta nejnižší / dívka Pána mého. / Chci, ať se mi stane / podle vůle Páně.«
Plesej, Královno rajská, / že jak jsi svolila, / divné věci moc božská / v tobě způsobila, / počalas v svém těle / světa Spasitele.
Milá Boží Matičko, / buď naší řečnicí, / promluv za nás slovíčko, / buď orodovnicí, / koho ty zastáváš, / věčně zachováváš.