Zvěstování Páně

25. března, slavnost

Vstupní zpěv (649)

Anděl k Panně Marii od Boha poslaný / přišel jí zvěstovati Kristovo vtělení. / Panna, když pozdravení hlasu uslyšela, / o těch věcech předivných sobě rozjímala.
Anděl praví: Duch svatý tě plodnou učiní / a tebe Pán nejvyšší svou mocí zastíní. / A porodíš nám Syna, jejž lid bude ctíti, / jemuž Otec nebeský chce království dáti.
Proto, Kriste, Pane náš, Synu Boha Otce, / toto naše zpívání, náš věrný přímluvce, / račiž mile slyšeti, smíření zjednati / s Bohem Otcem nebeským, potom milost dáti.

Veselými hlasy spolu prozpěvujme, / vždycky po vše časy v Bohu se radujme, / chválu vzdávajíce, / za dobrodiní mu stále děkujíce.
Radost nevýslovná všemu světu přišla, / když hvězda přejasná z Jakuba nám vyšla, / z níž slunce světlosti / povstalo předivně všem věrným k radosti.
Hvězda ta přeskvoucí je Panna Maria, / jež to drahé slunce, Krista, porodila, / kterýžto z temnosti / ráčil nás vyvésti, přivést k své jasnosti.
Mimo dobu postní se připojí ještě následující sloka: Amen, aleluja, budiž věčná chvála / Králi nebeskému od nás dokonalá. / Jenž jsi věčným Pánem, / dej nám tě chváliti až na věky. Amen.

Jakožto růžička krásná / a jako hvězda přejasná, / Matka Krále nebeského / vzešla z rodu královského, / Panna čistá.
Adamův dluh je zaplacen, / člověk životu navrácen / skrz plod té Panny přečisté, / přišlo nám spasení jisté / skrze Krista.
Naše přijal člověčenství, / vrátil Boží společenství / lidu hříchem ztrávenému, / ďábelskou lstí raněnému / přesmrtelně.
Vykoupil nás sám krví svou, / zvítězil nad smrtí věčnou, / obveselil vězně smutné, / vyvedl z vazby ukrutné / přeradostně.
Kriste, Synu Panny čisté, / naše útočiště jisté, / rač ovce stáda malého / pod korouhev kříže svého / shromážditi.

Vítej, Jezu Kriste, z nebeské výsosti, / vítej z Panny čisté, náš předrahý hosti. / Přišels k nám od Otce, spasení původce, / z tebe se těšíme, všichni radujeme, / Kriste, Králi náš.
Navštívils nás hříšné zde v tomto vězení, / z lásky své přílišné, nás všech k vyproštění. / S nebeským bohatstvím přišels k nám chudičkým, / bys nás obdaroval, sebe sama nám dal, / Kriste, Králi náš.
Ty jsi Král důstojný, Syn Všemohoucího, / Pán a Bůh velebný, nad nějž nic vyššího: / Sebe jsi ponížil, pro nás hříšné zmařil, / učiněns podobný nám, krom hříchu rovný, / Kriste, Králi náš.
Ó, co tebou hnulo, že ses tak ponížil, / co k tomu nutilo, abys hříšným sloužil? / Než milost horlivá, ta spravedlnost tvá, / chtěls ji vždy činiti, naším bratrem býti, / Kriste, Králi náš.
Kázals zvěstovati až do končin země, / všudy provolati, bys znám byl ve světě: / »Rcete té truchlivé mé dceři siónské, / aj, Král tvůj béře se, zboží věčné nese.« / Vítej, Králi náš.
Ó dcero siónská, ty křesťanský lide, / ježs byla žalostná, prozpěvuj vesele, / ke cti Krále svého, Pána milostného, / jenž tebe navštívil, navěky utěšil, / Kristus, Král, Pán náš.
Povstaň již ochotně, se vší úctivostí, / přijmi jej radostně se vší poddaností. / Volej, duše každá, k milosti povolná: / »Rač ke mně vejíti, navěky spasiti, / Kriste, Králi náš.«

Z nebe posel vychází… (jako při: 4. neděle adventní – str. 26)