Sv. Ludmily, mučednice

16. září, památka

Vstupní zpěv (730)

Aj, s radostí, s veselostí, / Čechové, prozpěvujte, / je k radosti příčin dosti, / Ludmilu vychvalujte, / lidu milou.
Václavova všechna sláva / jí se může připsati, / neb Václava vychovala, / učila Boha znáti, / lidu milá.
V pobožnosti a v svatosti / prospěch stálý činila, / víru, ctnosti svou stálostí / ustavičně hájila, / lidu milá.
Lidu milá, jak jsi byla / na svůj národ laskavá, / ať budoucně se ho mocně / tvá pomoc vždy zastává, / lidu milá.

Svatá Ludmilo, pros za nás, / aleluja, aleluja, / aby Bůh byl laskav na nás, / aleluja, / Ježíš Kristus, Spasitel náš, / aleluja.

Chvalme všichni Boha svého, / za předivné dílo jeho, / které skrze svaté činil, / a tak jméno své oslavil.
Buď Bohu díkůčinění! / Dej, bychom i my na zemi / tvé svaté následovali, / v nebi s nimi přebývali.

Kdo se líbí Bohu, žije v šlechetnosti, / ten má úzkost mnohou a zármutků dosti, / bývá v nenávisti, / jak nás o tom v Čtení sám Kristus Pán jistí.
Musí na se vzíti duchovní odění, / trpělivost míti proti pokušení, / chystat se do boje, / do něhož má jíti bez tělesné zbroje.
Ví, že nikdy není jeho život v světě / zbaven utrpení, jak v zimě, tak v létě, / jak na sobě zkusil / Job, služebník Boží, a vyznati musil.
To známe zajisté: koho Bůh miluje, / že toho nejvíce na světě sužuje, / strojí ho k životu, / do nějž má vejíti skrze mnohou psotu.
Také jeho svatí, všichni vyvolení, / museli trpěti světem odvrženi; / v tom se veselili, / když kvůli Ježíši sužováni byli.
Též i my znajíce Boží lásku k lidem, / příklady majíce, kéž za Kristem vždy jdem: / zde v mnohém trápení / a potom v nebesích v věčném oslaveni.