Sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka

16. května, svátek

Vstupní zpěv (665)

Vroucně vítán budiž, Jene svatý, / tys náš velectěný vlastenec, / tobě český národ láskou jatý / pocty kvítí splétá ve věnec. / Ty jsi příklad pravé pobožnosti, / v Nepomuku divem zrozený, / zdoba kněžství, výkvět slavných ctností, / strážce víry neohrožený.
Tys ochránce celé naší vlasti, / tebe vroucím srdcem žádáme: / Ujmi se nás ve všeliké strasti, / ať moc přímluvy tvé poznáme. / Zachovej nám vždycky pověst čistou, / jsa ochránce jména dobrého, / vypros nám, ať přijdem cestou jistou / k tobě do příbytku věčného.

Ó svatý Jene, pros za nás, / aleluja, aleluja, / aby Bůh byl laskav na nás, / aleluja, / Ježíš Kristus, Spasitel náš, / aleluja.

Radostnou píseň k chvále tvé / zpíváme, svatý Jene, / právo jsi hájil statečně, / povinnost splnil věrně.
Vypros nám srdce laskavé, / jež bližním rádo slouží, / na odpůrce nezanevře, / i jim se dávat touží.
Ať příkladem tvým vedeni / plníme vůli Boží, / ať i nám věnec spasení / na hlavu Kristus vloží.

Svatý Jene Nepomucký, / zástupce české země, / shlédni na nás, na svůj národ, / pamatuj na své plémě, / vypros nám u Boha milost, / bychom se mu líbili, / podle víry živi byli, / jak jsme při křtu slíbili.
V ničem člověk víc podobný / Bohu svému nebývá, / nežli když k bližnímu svému / milosrdenství mívá: / neb milosrdenství Boží / podle Písma svatého / nekonečně převyšuje / ostatní skutky jeho.
Příklad tvůj, ó svatý Jene, / má nás k tomu povzbudit / a tvůj Život zde na světě / v nás lásku k bližním vzbudit; / ty jsi vdovám a sirotkům / hojnou almužnu dával / a všem chudým z lásky k Bohu / štědrou rukou podával.
Ještě jednou, svatý Jene, / hlas svůj k tobě zdviháme, / od tebe, patrona svého, / pomoc vroucně žádáme: / Vypros nám u Boha milost, / bychom se milovali, / jeden druhému jak bratři / v nouzi si pomáhali.
Neb jsme všichni údy Krista / a navzájem jsme bratři; / jeden druhého milujme, / jak na křesťany patří; / v srdci našem ať zůstává / jen svaté lásky plamen, / lásky k Bohu i k bližnímu. / Dej nám to, Bože, amen.

Když mile máj zavítá, / plesává zbožný Čech, / po krajích vlasti všech / zvuk zbožných písní znívá; / to ke tvé oslavě, / Ó Jene z Nepomuku, / jenž přetrpěv zlou muku, / dlíš v rajském přístavě.
Co dalo v těžké chvíli, / když tebe mučil kat, / bys mohl odolat, / vítězné tobě síly? / Když plamen plápolal / a pálil údy tvoje, / kdo vedl tě v ty boje, / že jsi se nepoddal?
Bůh byl to všemohoucí, / k němužto v strasti té / se neslo srdce tvé, / nebeskou láskou vroucí; / měls k němu zření jen. / I my chcem věrně státi, / pro Boha krev svou dáti; / toť křesťan povinen.
Ó vyvolenče Boží, / jenž leskem hvězd se skvíš, / kéž nám též vyprosíš, / by tam, kde věčné zboží, / sám vládce světa nám / dle svého slitování / po zdejším bojování / otevřel nebes chrám.