Při pohřbu dospělých

Po mši následuje obřad posledního rozloučení.

Po úvodních slovech kněze a chvíli tiché modlitby se zpívá:

Zpěv k poslednímu rozloučení (867)

Vím já, že můj Vykupitel, / od věčné smrti zprostitel, / živ je a s Otcem kraluje, / svou mocí mě udržuje.
Při posledním dni a soudu / z prachu země vzkříšen budu, / přijmu tělo oslavené, / Boží mocí proměněné.
Ta naděje je mi dána / a v srdci mém vkořeněna, / že ten, jemuž jsem uvěřil, / je mocný, aby mě vzkřísil.

Rozžehnejme se s tím tělem, / pochovejme je s pokojem / a v naději na vzkříšení, / na nebesích přebývání.
Ukládá se porušené, / vstane k soudu oslavené, / pochovává se smrtelné, / ale bude nesmrtelné.
Ze země vzato, v zemi jde, / duchovní ze země vyjde, / až anděl k soudu zatroubí, / hlas Syna Božího zazní.

Tělo mrtvé v hrob kladouce, / v zemský prach schovávajíce, / k tobě se, Pane, modlíme, / dokud na světě bydlíme.
Vidíš srdce v truchlivosti, / potěš je ve své milosti, / ať udatnost ducha máme, / na hrůzy smrti nedbáme.
V úzkostech přebývajícím, / v údolí tomto kajícím / pomoz stín smrti přejíti / a k cíli šťastně dojíti.
At čekáme tu hodinu, / v níž uslyšíme novinu, / že máme z hrobu vyjíti, / před tvým trůnem se sejíti.
Dej, ať slovo hlasu tvého, / bezbožným velmi hrozného, / uslyšíme s veselostí, / z hrobu vstaneme s radostí.
Na tvém soudu ve věčnosti / stanout ať můžem s radostí, / slyšet tvoje požehnání, / přijmout věčné oslavení.