Eucharistické písně

(882)

Zbožně se ti klaním, božský Pane náš, / jenž tu ve svátosti skrytě přebýváš, / před tebou svou slabost vpravdě poznávám, / tobě srdcem svým se zcela poddávám.
Zrakem, hmatem, chutí tebe nevnímám, / jenom pro tvé slovo svou jistotu mám, / věřím, Žes tu s námi ty, náš Bůh a Pán, / v tobě základ pravdy lidstvu všemu dán.
Na kříži se jen tvé božství tajilo, / zde se také lidství tvoje ukrylo, / v obojí však věřím celým srdcem svým, / o milost tě prosím s lotrem kajícím.
Rány tvé jak Tomáš vidět nežádám: / že jsi Pán a Bůh můj, vroucně vyznávám; / dej, ať moje víra stále hlubší je, / ať roste má láska, sílí naděje.
Památku své smrti jsi nám zanechal / a tento chléb živý jsi nám odkázal, / dej mé duši milost stále z tebe žít, / v tobě se radovat, v tobě štěstí mít.
Božský pelikáne, Spasiteli můj, / krví svou nás hříšné z hříchů očišťuj, / vždyť jediná krůpěj její stačila, / aby všeho světa viny obmyla.
Ježíši, ty s námi nyní skrytě dlíš, / kéž mou velkou touhu jednou naplníš: / ať tě ve tvé slávě šťasten uvidím, / tváří v tvář na tebe věčně patřit smím.

Zdráv buď, chlebe, / jenž jsi z nebe / na bídný svět sestoupil, / abys sytil / a posilnil / duše, kterés vykoupil.
Zdráv buď, Kriste, / ty jsi jistě / skrytý v této svátosti. / Věřím v tebe, / živý chlebe, / klaním se s důvěrností.
Buď sám správcem / a ochráncem / srdce tobě daného, / v něm přebývej, / byt svůj mívej, / chraň je času každého.

K Božímu stolu, křesťané, / všichni pospíchejte, / převelebné tělo Páně / rádi požívejte! / Přijmete-li s uctivostí, / s náležitou nábožností, / s vírou, láskou, důvěrností, / dojdete milosti.
Neboť drahé Boží tělo / z Panny narozené, / jež potom na kříži pnělo / pro nás umučené, / všeliké hříchy shlazuje, / pokoj mysli navracuje, / milost božskou uděluje, / nebe přibližuje.
Kriste, králi nejmocnější, / milý Spasiteli, / hoste náš nejžádanější, / náš Vykupiteli, / srdce naše i myšlení, / spravuj, jazyk i mluvení, / rozum, vůli i činění / k tvému zalíbení!
Zdráv buď, náš milý Ježíši, / v svátosti přítomný, / Beránku Boží nejtišší, / pro nás umučený! / Tebe společně chválíme, / tobě čest díky činíme / a uctivě se klaníme, / za milost prosíme.
Posiluj nás putující, / pokrme pocestných, / spas po tobě vždy toužící, / utěšení věrných! / Račiž nám milostiv býti, / až budem mít z světa jíti, / a dej nám k tobě přijíti, / s tebou věčně býti!

Kriste, rozkoši andělská, / pokrme nebeský, / tebe žádá mysl lidská, / srdce, síly všecky. / Nad tebe nic vzácnějšího, / nic není tebe sladšího, / nic není lepšího.
Nemůže obsáhnout tebe / svět svou širokostí, / tys však z lásky k nám skryl sebe / v maličké svátosti. / Ó milování úžasné, / dobrodiní nevídané, / dříve neslýchané!
Ve svátosti je tělo tvé / i tvá krev předrahá, / tu sjednocení předivné / člověka a Boha. / Co nevidím, tomu věřím, / neb žes tu můj Pán a Bůh, vím, / a proto tě zde ctím.
Před časy tebe plénkami / Matka obvinula, / teď láska pod způsobami / chleba, vína skryla. / Hle, tak sis nás zamiloval, / Že ses nám sám za pokrm dal. / Kdo se toho nadál?
Popřej nám, Ježíši milý, / své božské milosti, / abychom tě vroucně ctili / v oltářní svátosti. / Tebe teď ctíme skrytého, / ať tě spatříme slavného / v slávě Otce tvého!

Chval, duše bohabojná… (jako při: Zelený čtvrtek (Večerní mše) – str. 129)

Boha, jenž je na výsosti… (jako při: Zelený čtvrtek (Večerní mše) – str. 134)

Jezu Kriste, štědrý kněže [novější]… (jako při: 5. neděle postní A/B – str. 114)

Ježíši, chlebe andělský… (jako při: 4. neděle postní A – str. 106)

Ó spasitelná hostie… (jako při: 18. neděle v mezidobí A – str. 284)

Předivnýs, Otče, v milosti… (jako při: 29. neděle v mezidobí A – str. 346)

Radujte se, ó křesťané… (jako při: O svatých – str. 617)

Zdráv buď, laskavý Ježíši… (jako při: Středa po 2. neděli postní – str. 90)