Sv. Jana, apoštola a evangelisty

27. prosince, svátek

Vstupní zpěv (779)

Syn Boží, z Boha zrozený, / bez počátku, bez proměny, / nestvořené Slovo věčné, / přišel k nám na zem z nebe.
To věřícím ohlašoval, / jak Duch Boží poznat dával, / svatý Jan Evangelista, / apoštol Jezu Krista.
Mezi oněmi prvními / o Kristu svědky pravými / osvědčil se Jan pravdivý, / vždy věrný, Kristu milý.

Svatý Jan Evangelista, / aleluja, / nejmilejší přítel Krista, / aleluja, aleluja.
Radostnou zvěst Boží zapsal, / aleluja, / Kristus mu Matku odevzdal, / aleluja, aleluja.
Apoštole svatý Jene, / aleluja, / pomáhej, ať nepadáme, / aleluja, aleluja.
Vypros nám Boží milosti, / aleluja, / ať dojdem věčné radosti, / aleluja, aleluja.

Na počátku církve svaté / měli potěšení / všichni, kterým slovo vzaté / z Kristova učení / zvěstovali kazatelé: / jedno srdce, jedna vůle / byli od té chvíle.
Posláni jsou na vinici, / aby pracovali, / jako Kristovi dělníci, / jiné na ni zvali, / cestu jim ukazovali, / Ježíše světu hlásali, / jeho velebili.

Kdo chce milý Bohu býti, / vzdálen od něho nebýti, / ten má vskutku jeho řeči / plniti s velikou péčí.
Neboť tak napsal svatý Jan, / Jak to řekl náš milý Pán: / Ten, kdo mě vskutku miluje, / ten zachovává slovo mé.
Plní rád má přikázání / beze všeho donucení, / neb ho k tomu láska nutí, / jakmile se v srdci zrodí.
Dobré míti takového / hosta, Boha velikého, / neboť on nikdy nezklame; / jen člověk v lásce ochladne.
Má-li Pán v někom bydlení, / ten má v Duchu utěšení, / i v pokušení zůstává / a ďábel ho nepřemáhá.
Pán těší srdce v žalosti, / dává duchovní radosti, / odežene pryč zoufání / a dává pevné doufání.
Kristus žádá, abychom my / srdce jemu otevřeli, / stojí a tluče u dveří, / chce vpuštěn býti k večeři.