Sv. Víta, mučedníka

15. června, nezávazná památka

Vstupní zpěv (677)

Svatý Vít jako jasná zář, / ač dítě, smrti tváří v tvář / Pánu Bohu sloužit zvolil / a pro Krista svou krev prolil.
Pomoz i nám, Kriste milý, / bychom ctnostně živi byli, / tak jako milý svatý Vít / mohli pak věčnou radost mít.

Ó svatý Víte, pros za nás, / aleluja, aleluja, / aby Bůh byl laskav na nás, / aleluja, / Ježíš Kristus, Spasitel náš, / aleluja.

Kdo otce neb svou matku více nežli Krista / miluje, neb cti, statku víc hledá, věc jistá, / že ho hoden není; / kdo víc miluje děti než pravdu, má věděti, / že ztratí spasení.
Nebojte se, Pán volá, kdokoli mne vyzná, / před lidmi ctí má slova a k pravdě se přizná, / i já jej před Bohem / a anděly Božímu, aby radost měl s nimi, / vyznám v kůru mnohém.

Kdo se líbí Bohu, žije v šlechetnosti, / ten má úzkost mnohou a zármutků dosti, / bývá v nenávisti, / jak nás o tom v Čtení sám Kristus Pán jistí.
Musí na se vzíti duchovní odění, / trpělivost míti proti pokušení, / chystat se do boje, / do něhož má jíti bez tělesné zbroje.
Ví, že nikdy není jeho život v světě / zbaven utrpení, jak v zimě, tak v létě, / jak na sobě zkusil / Job, služebník Boží, a vyznati musil.
To známe zajisté: koho Bůh miluje, / že toho nejvíce na světě sužuje, / strojí ho k životu, / do nějž má vejíti skrze mnohou psotu.
Také jeho svatí, všichni vyvolení, / museli trpěti světem odvrženi; / v tom se veselili, / když kvůli Ježíši sužováni byli.
Též i my znajíce Boží lásku k lidem, / příklady majíce, kéž za Kristem vždy jdem: / zde v mnohém trápení / a potom v nebesích v věčném oslaveni.